Naše cesta začala na letišti v Praze,
což jsme uvítali, protože další alternativou byl Mnichov, nebo Brusel,
což by bylo další cestování navíc. Letěli jsme s izraelskou národní
společností El-Al. Po příchodu na check-in jsme zjistili, že všichni
zaměstnanci už o nás vědí, protože hned jak viděli letenky, začalo se
mezi nimi ozývat, to je ten Johannesburg, kdo si ho vezme? Později jsme
se dozvěděli, že to bylo proto, že let s přestupem mívají jednou či
dvakrát za rok.
Letěli jsme nočním spojem, takže cestu do
Tel Avivu jsme prospali. Přestup byl díky proběhlé pražské kontrole
bezproblémový a 45 minutové zpoždění návazného letu nám nakonec velmi
pomohlo, protože jinak bychom zavření brány stíhali asi na minutu
přesně.
Samotný let nad Afrikou probíhal už za
dne. Na zem bylo vidět dokonale, protože oproti Evropě, na africkém nebi
jsou mraky velmi zřídka. Pohled to byl ale velmi monotónní, stále ta
samá hnědá krajina, jen občas nějaké město nebo jezero. Jinak, kromě
stále chrápajícího a do kapesníku plivajícího muslima, let proběhl bez
větších potíží. Šok přišel až v Johannesburgu na letišti, kde nás po
krásném českém létě přivítalo 10 stupňů nad nulou a hrozný průvan, takže
všechno teplé oblečení na sebe a hurá najít navazující let.
Zajímavá situace se udála ještě ve
směnárně, kde těsně předtím, než jsme přišli na řadu, vypadl, asi na
patnáct minut, proud a celá příletová hala byla bez elektřiny. Dalším
překvapením bylo zjištění, že největší bankovka, která se dá v JAR
dostat je 100 Randů (265 Kč), takže jsem od směnárny odcházel s balíkem
peněz, který se mi nevešel ani do peněženky, navíc s Katky připomenutím,
že jsme právě v jednom z nejnebezpečnějších měst světa.
Náš poslední let už probíhal opět za tmy,
jelikož je v Africe zima, tak se smívalo už před šestou. Poprvé, kromě
mého vyhlídkového letu „Andulou“ nad Strakonicemi, jsem letěl vrtulovým
letadlem. Naše půlhodinové zpoždění letu bylo způsobeno tím, že do
letadla nastoupili dva lidé se stejným jménem, z čehož jeden tam neměl
co dělat. Zajímavá situace na začátek letu. Pak už jen přistání v
Bloemfonteinu, kde po našem příletu už letiště zavíralo, a přesun do
našeho nového domova.
Martin, 16. července 2010
Žádné komentáře:
Okomentovat