Poděkování

Drazí čtenáři našeho blogu, děkujeme vám za přízeň, kterou jste nám projevili. Zítra opouštíme náš milovaný černý kontinent a odjíždíme směr Asie.

O existenci tohoto blogu rozhodne náš pobyt v Malajsii a Thajsku. Pokud bude alespoň z poloviny tak zajímavý, jako ten v Africe, bude náš blog ušetřen likvidace.

Reunion – Evropská unie v tropech

Reunion, sopečný ostrov objevený v 17. stolení  Portugalci a později zabraný Francouzi. Pokud byste ho chtěli objet celý dokola, nenajedete více než 300 Km. I přesto že se ostrov nachází v tropech, najdete tu několik různých klimat a to především díky tomu, že se réunionské sopečné pohoří tyčí až do výšky 3000 metrů nad mořem. Pokud už jste unaveni vlhkým vedrem na pláži, můžete okusit horský vítr a noční teploty, kdy budete rádi, že s sebou máte nějaký svetr nebo větrovku, nebo krásy pravého deštného pralesa. Jelikož je ostrov velmi izolovaný, nehrozí vám, že zde potkáte hada, nebo že dostanete malárii.

V Dračích horách

13. ledna jsme strávili celý den v Dračích horách. Tento den jsme podnikli prakticky pouze jeden výlet, za to poměrně namáhavý. Rozhodli jsme se, že kluky vezmeme na vodopád Tugela, druhý nejvyšší vodopád světa. Cesta na vodopád nebyla až tak náročná, jediné, co nám pochod poněkud znepříjemňovalo, bylo velmi studené, větrné a chvilkami i deštivé počasí, které nás zastihlo směrem na vrchol. Výšlap k vodopádům jsme zvládli zhruba za dvě hodiny. Cestu tam jsme si zkrátili zkratkou, která vede jednou z průrev a která představovala nejnáročnější část výstupu. K mému velkému podivu toto neuvěřitelné převýšení, v němž musíte skutečně šplhat zhruba po metrových balvanech, zvládli kluci v rekordním čase. Na vrcholu jsme strávili jen pár desítek minut a to hlavně proto, že byla většině skupiny zima. Bohudíky se na cestě směrem dolů počasí trochu umoudřilo a tak si i Petr, který jediný poslechl mé doporučení a vzal si s sebou větrovku, mohl odložit. Zhruba dva kilometry jsme pokračovali po náhorní plošině, na které jsme zahlédli ještě několik vodopádů. Poté jsme zahájili sestup. Jedinou nepříjemností na cestě dolů byly dva žebříky, které jsme museli zdolat. Toto činilo pro změnu největší problém mně, protože ukotvené železné žebříky nebyly v souladu s mým strachem z výšek. Celý výšlap jsme tak zvládli v zhruba za šest hodin. K večeru jsme už opět seděli v našem ubytování Amphitheatre, které mimo jiné umožňovalo i překrásné výhledy po okolních vrcholcích hor.

Jihovýchodní pobřeží Jihoafrické republiky

Naši cestu po jihovýchodním pobřeží Jihoafrické republiky jsme zahájili 8. ledna. Čekala na nás cesta dlouhá stovky kilometrů, v rámci níž jsme se potřebovali dostat do Durbanu, největšího města provincie Kwazulu - Natal.

Prvního dne jsme opustili Plettenberg Bay, město, které je pro své bílé duny a azurové moře často vyhledávaným cílem turistů. Směřovali jsme dále na východ. Cestou jsme překročili hranice dvou provincií a to Western Cape a Eastern Cape. Eastern Cape je domovem kultury Xhosa, z níž mimo jiné pochází i mezinárodně známý odpůrce apartheidu Nelson Mandela. Současně jde o nejchudší provincii celé Jihoafrické republiky.

Garden Route za pár dnů

2. ledna nám přijela návštěva z České republiky, na kterou jsme se moc těšili. Konkrétně šlo o Martinova otce Míru a jeho dva přátelé Sašu a Petra. Kluky jsme v podvečer výše zmíněného dne vyzvedli na letišti v Cape townu a ubytovali ve Stellenboschi. Jelikož jsme je hned první večer nechtěli vrhnout do rušného a náročného prostředí jednoho z hlavních měst Jihoafrické republiky, zvolili jsme tiché vinařského maloměstečko, ne příliš vzdáleného od Kapského města. Zde měli kluci možnost se alespoň částečně aklimatizovat a zvyknout si na absolutně rozdílné teploty a kulturu.

Cape Town a okolí

Do jednoho z hlavních měst Jihoafrické republiky, Cape Townu, jsme dorazili v neděli 26. prosince s úmyslem strávit a oslavit zde Nový rok.

Cape Town neboli Kapské město se nachází na jihozápadním cípu země. Je považováno za turisticky nejnavštěvovanější místo a současně i za vrchol celé Garden Route, po níž jsme v té době již dva týdny cestovali. Naleznete zde nejenom příslušníky různých kultur, kteří tomuto místu dodávají značnou kulturní rozmanitost, ale i celou řadu historických míst, památek a samozřejmě i přírodních krás.

Víno, víno, sem tam sýr

Jihoafrickou republiku zná téměř každý. Někdo ji má spojenou s fotbalem, jiný s golfem, někteří lidé ji zaznamenali až v souvislosti s její pokroucenou historií a apartheidem. V poslední době ji má však čím dál tím více lidí spojenou především s výborným a kvalitním vínem.

Vinařské oblasti jsou rozesety prakticky po celé Jihoafrické republice, zvláště pak na západním pobřeží. Jednou z nejvyhlášenějších je však oblast kolem městečka Stellenbosch. Toto městečko je druhým nejstarším, jež bylo v Jihoafrické republice osídleno Evropany. Tento fakt se znatelně odráží v jeho architektuře a v celkovém vzezření.

Hou, hou, hou!

Celé vánoční svátky jsme strávili v městečku St. James, kam jsme přijeli 21. prosince. Na tomto místě jsme strávili pět nocí v pronajaté vile na pobřeží Atlantského oceánu. Vila byla velmi luxusní a poměrně nad naše finanční možnosti. Tento typ ubytování jsme si mohli dovolit jen a pouze proto, že jsme se na náš pobyt skládali v desíti lidech. Přesto tento zážitek stál za to. Kromě společných prostor jako byl rozlehlý obývací pokoj či plně vybavená kuchyň, ukrývala vila také čtyři ložnice, každou se svou vlastní koupelnou. Zde jsme si konečně mohli odpočinout, uvařit, vyprat a vůbec dělat takové ty obyčejné věci jako je například dívání se na televizi či grilování, které k Vánocům v Jihoafrické republice bezesporu patří.

Atlantský nebo Indický oceán?

V rámci naší cesty po Garden Route, jsme 18. prosince v odpoledních hodinách dorazili do přímořského letoviska Mossel Bay. Původně jsme zamýšleli strávit zbytek dne na pláži, ale počasí tomuto záměru skutečně nepřálo. Oceán byl ledový (ostatně jako všude na Garden Route) a sluníčko vykouklo jen ojediněle. Po necelé hodině ležení jsme tedy náš plán vzdali a raději se vydali objevovat krásy města.

Nejdříve jsme se jen tak nahodile procházeli po pláži a sbírali mušličky, kterých je na pobřeží Indického oceánu nepřeberné množství. Po několika desítkách minut jsme narazili na promenádu, která nás zavedla k největší turistické atrakci města – skalnímu převisu, který kdysi obývali pravěcí lidé. Více než skalní převis nás spíše upoutali místní ochočení hlodavci. Konkrétně jsme zde narazili na kolonii damanů. „Daman skalní kapský“ je zvíře hojně se vyskytující ve skalnatých oblastech jižní Afriky. Vzdáleně připomíná něco mezi velkou krysou a syslem. Na damany jsme v Jihoafrické republice narazili už několikrát, tito však byli neuvěřitelně ochočení. Prakticky se dali krmit z ruky, což nás velmi překvapilo.

Knysna a Oudtshoorn neboli ústřice a pštrosi

Knysna je město ležící na pobřeží Indického oceánu v provincii Western Cape. Toto město je jedno z nejvíce navštěvovaných oblastí na Garden Route. Bohužel z tohoto důvodu je město neustále plné turistů. Pro Knysnu jsou typické především dvě věci a to mohutná zátoka s výhledem na oceán a ústřice. Knysna je jedním z největších producentů ústřic v Jihoafrické republice. Z tohoto důvodu se zde každý červenec pořádá tzv. Ústřicový festival. Ústřice zde můžete ochutnat v každé restauraci a to nejenom jeden, ale hned několik druhů.

Cesta na jih na pobřeží

Náš téměř měsíční výlet na jih Afriky jsme započali 14. prosince. Z Bloemfonteinu jsme vyráželi sami s tím, že se do dvou dnů přidáme k našim německým spolucestovatelům, kteří byli na cestě po jižních krásách Afriky již něco málo přes týden. Naším cílem byla Garden Route, což je podle místních nejkrásnější část celé Jihoafrické republiky, a samozřejmě Kapské město, jedno z hlavních měst státu.

Casino SunCity a okolí

SunCity je prázdninový resort nacházející se zhruba sto kilometrů západně od Johannesburgu. My jsme toto místo navštívili při zpáteční cestě z Botswany. SunCity, které je mezinárodně známé především díky svému kasinu, nabízí celou řadu zábavního vyžití pro všechny věkové kategorie. Kromě již zmíněného kasina, které je jedno z největších v celé Jihoafrické republice, se zde nachází i uměle postavený palác, vodní svět s umělými vlnami, safari, golfové hřiště, hotely, restaurace apod. Také se zde konají různé kulturní akce jako např. golfové turnaje s mezinárodní účastí či se zde volí Miss Jihoafrické republiky.

Parky a rezervace SZ Jihoafrické republiky a Botswany

Během našeho téměř čtrnáctidenního výletu do Botswany jsme navštívili hned několik národních parků a chráněných rezervací, jmenovitě šlo o Kgalagadi Transfrontier Park na hranicích Jihoafrické republiky a Botswany, Jwana Game Park poblíž městečka Jwaneng v Botswaně a Khama Rhino Sanctuary, útočiště nosorožců, které se nachází poblíž městečka Serowe, taktéž v Botswaně.

Kgalagadi Transfrontier Park

Kgalagadi Transfrontier Park je národním parkem nacházejícím se na hranicích Botswany a Jihoafrické republiky. Zhruba tři čtvrtiny parku se rozkládají na botswanské straně. My jsme navštívili pouze část jihoafrickou. I tak to byl výlet téměř na celý den, jelikož celková rozloha parku přesahuje 38 000 kilometrů čtverečních. Tento národní park získal svůj název podle pouště Kalahari, která se zde rozprostírá. Poušť má vliv nejen na celkový ráz krajiny, ale i na živočichy, které zde můžete potkat. Nelze zde spatřit žádné slony, zebry, žirafy a podobná zvířata, pro ty tu není dost vody a samozřejmě hlavně zeleně a stromů, což s tím logicky souvisí. 

Dumela, Botswana!

Dumela, dumela, dumela! První slovo, které v Botswaně uslyšíte má mnoho významů. Může znamenat ahoj, dobrý den, ale také jak se máš. Tímto pozdravem vás oslovují všichni lidé bez ohledu pleti, stáří, jazyku či postavení. Dumela je prostě nejdůležitějším slovíčkem celé Botswany.

Botswana je vnitrozemský stát na jihu Afriky sousedící s Jihoafrickou republikou, Namibií, Zambií a Zimbabwe. Jedná se o v pořadí třetí hospodářsky nejvyspělejší stát Afriky. Svou velikostí je připodobňován Francii anebo americkému státu Texas. Počet obyvatel se pohybuje kolem 1,6 miliónů. Z tohoto počtu je zhruba 95% obyvatel příslušníky kmene Batswana. Bílí osadníci představují pouhé 1% celkové populace (což je zde na první pohled patrné). Sami Botswaňané o sobě rádi prohlašují, že jsou státem s třetí nejnižší hustotu obydlení na světě, mně se však tuto informaci ověřit nepodařilo.

Cesta na hranice, ale které?

Na naši cestu jsme vyrazili v úterý 23. listopadu v ryze českém složení, tedy já, Martin a Honza, což je Martinův bývalý spolužák, který byl v té době na návštěvě Jihoafrické republiky. Cílem naší cesty byla Namibie. Řádně jsme se s Martinem na náš výlet připravili. Popůjčovali a stáhli jsme si několik průvodců, abychom v Namibii viděli vše podstatné. Bohužel, to jsme ještě nevěděli, že pro nás osud nachystal něco zcela jiného.

"Velká díra" v Kimberley

Kimberley je městečko v Jihoafrické republice nacházející se zhruba 150 km od Bloemfonteinu. Do tohoto městečka, které se proslavilo především těžbou diamantů, jsme vyrazili v sobotu zrána v netradiční sestavě tří Čechů (ano, skutečně zde máme českého kamaráda Míru) a jednoho Němce. Sice jsme původně měli jet v pěti lidech, ale bohužel z důvodu malé dopravní nehody pátého z nás jsme nakonec cestovali pouze ve čtyřech.

Pretoria, Johannesburg a Soweto (a oslava na české ambasádě)

Pretoria je oficiálně hlavním městem Jihoafrické republiky. Se svým více jak milionovým obyvatelstvem patří mezi čtyři největší města této země. Metropole se nachází zhruba 50 kilometrů od dalšího velkého města Johannesburgu (též patří do čtveřice největších měst). Má se za to, že tato města do pár desítek let srostou a vytvoří tak megapoli, která nebude mít na světě příliš konkurentů. Zajímavostí Pretorie je i fakt, že byla roku 2005 přejmenována na Tshwane, bohudíky se tento oficiální název příliš neuchytit a tak je Pretorie dále známá jako Pretorie.

Mosambik, země samopalů a motyk

Mosambik je republika v jihovýchodní Africe. Území dnešního Mosambiku objevil v roce 1498 mořeplavec Vasco da Gama a v roce 1505 bylo toto území kolonizováno Portugalskem. Do dnešní doby je zde úředním jazykem portugalština.

Mosambik získal nezávislost v roce 1975, kdy byla vyhlášena Mosambická lidová republika. Nově vzniklý stát byl dějištěm intenzivní občanské války, která probíhala od roku 1977 do roku 1992. Důsledky této občanské války jsou dodnes rozpoznatelné jak ve městech, tak v opuštěných oblastech, které jsou doposud značně zaminované. Důsledky občanské války však můžete spatřit i v přírodě, kde se nenachází prakticky žádná zvířata. Prostým vysvětlením absence zvěře v tomto státu je fakt, že všechna zvířata byla za intenzivní občanské války jednoduše snězena.

Svazijské království

Do Svazijska jsme přijeli v pátek 24. září kolem jedenácté večer. Našemu vstupu do země předcházela hodina a půl strávená stáním ve frontě a vyplňováním různých lejster, kterých bylo pravděpodobně více, než bylo skutečně zapotřebí.

Původně jsme neměli v plánu jet do Mosambiku přes Svazijsko. Mosambik sousedí přímo s Jihoafrickou republikou, a tudíž nebylo bezpodmínečně nutné cestovat skrz tento stát. My jsme se však rozhodli využít šance a navštívit další africkou zemi (jako správní lovci razítek v cestovních pasech).

Krugerův národní park

Krugerův národní park je nejstarším národním parkem v celé Africe. Byl vyhlášen už v roce 1902 a dnes je nejnavštěvovanější a nejznámější přírodní zajímavostí Jižní Afriky. Park nese jméno búrského politika Paula Krugera a rozlohou 20 000 km2 se dá srovnat například s Walesem nebo Izraelem.

V parku žije nespočetné množství zvěře. Vyskytuje se zde 137 druhů savců, 112 druhů plazů, 49 druhů ryb, 33 druhů obojživelníků, 500 druhů ptáků apod.

Jarní prázdniny na cestách

Naše jarní prázdniny začaly ve středu 22. září. V osm hodin ráno jsme v osmi lidech vyrazili na několik tisíc kilometrů dlouhé dobrodružství napříč jižní Afrikou. Naším prvním cílem byl Krugerův národní park nacházející se na severovýchodě Jihoafrické republiky. Před tím, než jsme se k tomuto přírodnímu pokladu dostali, museli jsme urazit 900 kilometrovou vzdálenost a přespat v místní ubytovně. Ubytovna byla situovaná uprostřed divoké přírody. Příjemné ubytování převyšovalo, jak se později ukázalo, standarty našich následujících ubytování a noclehů. Strávili jsme jednu noc v manželském apartmánu, jelikož majitel neměl žádné jiné volné postele. Samozřejmě jsme se příliš nebránili a poprvé pochopili naši výhodu cestování v páru. Chudinky naše dvě spolucestovatelky musely tuto noc strávit v karavanu, v němž je jako uvítání čekal deseticentimetrový pavouk na posteli.

Stone Safari

Stone Safari je malé soukromé safari vzdálené necelou hodinu od Bloemfonteinu. Na toto safari nás nalákali naši němečtí přátelé se slibem, že zde můžeme potkat volně žijící nosorožce. Vyrazili jsme tedy společně s nimi v sobotu brzy z rána, jelikož brzké ráno je údajně nejlepší pro sledování divoké zvěře.

V osm ráno jsme tedy nasedli do otevřeného vozu a vyrazili na prohlídku divočiny. Nejprve jsme viděli pár lvů, tygrů a hyen, které však byli odděleni od ostatní zvěře v prostorných klecích.

Horské království Lesotho

Království Lesotho je stát v Jižní Africe. Jeho jediným sousedem je Jihoafrická republika.  Zajímavostí tohoto státu je fakt, že je členem Commonwealthu a že zde nikdy nebyl apartheid, což je na místních lidech poměrně rozpoznatelné, ale o tom až později.

Naší cestu do Lesotha jsme zahájili v sobotu ráno, šlo o jednodenní výlet, takže jsme si museli poměrně přivstat. Hranice samotného Lesotha sice nejsou tak daleko od Bloemfonteinu, ale my jsme plánovali při cestě vidět mnohem více, než jen hlavní město státu, jehož nejnižší místo je nejvýše položeným místem na celém světě.

Durban, království Zulu

Durban je město ležící na východním pobřeží Jihoafrické republiky. Jde o největší město v jihoafrické provincii KwaZulu – Natal, jehož břehy omývá Indický oceán.

Do Durbanu jsme vyrazili v pátek 6. srpna brzy zrána. Čekala nás cesta dlouhá přes 600 kilometrů. Do města samotného jsme dorazili v podvečer a ubytovali jsme se v místní ubytovně pro „batůžkáře“. Ubytovna byla menší velikosti a poměrně obsazená. Hned druhou noc jsme litovali, že jsme si, na rozdíl od našich spolubydlících, nezamluvili pokoj dopředu. Tento zprvu nepodstatný nedostatek časem vyústil v řadu vtipných zážitků, kdy jsem například strávila dvě noci za sebou v pokoji pro uklízečky, kde jsme spala na matraci na zemi. Nepříliš kvalitní ubytování (bohužel skutečně zaviněné pouze naší chybou) nám četně vynahrazovala terasa, z níž jsme měli ničím nerušený výhled na mohutný Indický oceán, který je nejen studený a plný žraloků, ale i magický vyvolaným pocitem, že tam v dáli není nic – snad jen až Antarktida.

Zážitek s gepardy a lvy

Tuto neděli jsme navštívili místní leopardí farmu. Jde o malou soukromou farmu nacházející se na okraji Bloemfonteinu, jež slouží jako chovná stanice pro divoké kočkovité šelmy. Návštěva se skládala zhruba z hodinové exkurze kolem klecí s divokými zvířaty a to v doprovodu zkušené průvodkyně.

Ragby

Dnes jsme společně s našimi německými spolužáky zavítali na ragbyový zápas. Ragby je v JARu jedním z národních sportů. Hrál se zápas mezi týmem bloemfonteinských Gepardů a týmem johanesburgských Žraloků. Jelikož se zápas hrál na stadionu v Bloemfonteinu, byla většina diváků v gepardích dresech, v oranžové barvě či doslova v gepardích převlecích. Zajímavostí je, že se na tomto stadionu odehrálo pět zápasů mistrovství světa 2010 ve fotbale.

Bloemfontein - Fontána květin

Město Bloemfontein je šesté největší město v JAR. Kromě toho, že je sídelním městem nejvyššího soudu, je současně i hlavním městem provincie Free State. Tato provincie je jednou z celkově devíti provincií celé Jihoafrické republiky.

Bloemfontein neboli Fontána květin má téměř 400 tisíc obyvatel. Přestože leží v údolí, dosahuje zde nadmořská výška téměř 1400 m. n. m. V jazyce původních obyvatel se město nazývá Mangaung, což znamená "Místo gepardů".

Sobotní trhy

Každou sobotu ráno se v našem sousedství pořádají tradiční trhy. Na těchto trzích lze zakoupit zeleninu a ovoce za velmi příznivé ceny. Stejně jako na většině trhů i zde kvalita ovoce a zeleniny přesahuje standart supermarketů a obchodů. Kromě zeleniny, ovoce, sýrů a masa apod. zde můžete zakoupit i tradiční, ručně vyráběné, výrobky. Je zde spousta stánků s různou keramikou, doplňky, nábytkem apod.

Naše bydlení

Náš apartmán se nachází v Bloemfonteinu na ulici s názvem Koos Van Der Walt. Jde o velký zděný dům, který je rozdělen na tři části. Největší část zabírá ubytovna, kde má každý jen jednu místnost, koupelny a kuchyně jsou společné. Této části dominuje velký obývák vybavený televizí a vším potřebným. V druhé části domu jsou apartmány, jsou tu prakticky pouze tři, při čemž jen jeden z nich má vchod odlišný od první části. V tomto apartmánu bydlíme my. Máme svou vlastní kuchyň a sociály, prakticky jde o takové 2 + KK.

Drakensberg, nejvyšší pohoří JAR

Na místo určení jsme dorazili kolem třetí odpoledne. Ubytovali jsme se v Amphitheatre Backpackers, což je příjemné horské středisko pro „batůžkáře“, umístěné uprostřed divoké přírody Afriky. Ubytování bylo poměrně levné, srovnatelné s cenami v ČR. Přespali jsme v malém pokojíku s dvěma palandami.

Naval Hill, divoká příroda na kraji města

Naval Hill je chráněná rezervace na jednom z kopců obklopující Bloemfontein. Vstup do této rezervace je zdarma. Tak jako u většiny afrických rezervací je vlastní dopravní prostředek podmínkou vstupu do rezervace. V Naval Hill je možné spatřit několik druhů volně žijící africké zvěře.

My jsme se do Naval Hill vydali odpoledne. Místo je vzdálené jen několik kilometrů od našeho domu. Cesty zde jsou poměrně upravené (tak, jak to rezervace dovolí) a tak jsme použili vlastní auto. Měli jsme to štěstí, že jsme potkali volně žijící žirafy, buvoly, pštrosy a gazely. Největší zážitek jsme měli z několikametrových žiraf, které se pásly jen pár metrům od našeho auta. Stejně tak, jak zaujaly žirafy nás, tak jsme absolutně nezaujali my je.