2. ledna nám přijela návštěva
z České republiky, na kterou jsme se moc těšili. Konkrétně šlo o Martinova
otce Míru a jeho dva přátelé Sašu a Petra. Kluky jsme v podvečer výše
zmíněného dne vyzvedli na letišti v Cape townu a ubytovali ve
Stellenboschi. Jelikož jsme je hned první večer nechtěli vrhnout do rušného a
náročného prostředí jednoho z hlavních měst Jihoafrické republiky, zvolili
jsme tiché vinařského maloměstečko, ne příliš vzdáleného od Kapského města. Zde
měli kluci možnost se alespoň částečně aklimatizovat a zvyknout si na absolutně
rozdílné teploty a kulturu.
První dva dny jsme strávili
cestováním po Kapském městě a jeho okolí. Přeci jen nám v tuto dobu bylo
ono prostředí již trochu známé a tak jsme měli možnost, ukázat jim, co má cenu
vidět, a kam má cenu jet. První den kluci strávili na Stolové hoře. My jsme
s nimi již nešli, jelikož jsme zde byli pár dní před tím. Kluci si zvolili
poněkud pohodlnější cestu a vyjeli si na horu lanovkou, na níž bohužel čekali
zhruba dvě hodiny. Zpáteční cestu dolů již šli pěšky. Bohužel, nic nedbali mých
doporučení, že by se po sestupu hory měli trochu protáhnout. Toto vyústilo
v několikadenní strádání, v rámci něhož měli problém sejít sebemenší
kopeček, bohudíky jen směrem dolů.
Večer prvního dne jsme zakončili
v kapském přístavu, kde jsme zahlédli nejenom tuleně, ale i vystoupení
místních umělců, což se líbilo především Blundovi, Petrovo medvídku
cestovateli, kterého s sebou vzal do Afriky. Blund si zde tak mohl
zatančit s místními na podmanivé tóny tradiční hudby.
Druhý den jsme strávili ježděním
po okolí Cape Townu. Navštívili jsme Simon’s Town a prohlédli si tučňáky, kteří
zde přirozeně hnízdí. Také jsme klukům ukázali pár pláží a jeden z největších
slamů, který se rozprostírá v okolí Kapského města. Završením dne se stal
Mys dobré naděje. Cestou na mys jsme potkali skupinu paviánů, kteří se volně
potulovali po silnici. Paviáni byli očividně zvyklí na lidskou společnost, zřejmě
se v okolí místa, kde jsme je spatřili, vyskytovali pravidelně. Z tohoto
důvodu zde byli i strážci, připravení zasáhnout, pokud by se někdo odvážil příliš
blízko tlupě či naopak, pokud by opice napadla někoho z nás. Paviáni si
zde dělali prakticky, co chtěli. Skákali po zaparkovaných autech a v nestřežených
okamžicích se snažili okýnky dostat do vnitřku vozidel a něco ukrást. Na
vlastní oči jsme viděli, jak jedna z opic ukradla jakési slečně kabelku,
s níž pak vyšplhala na nedalekou skálu. Zážitek to byl skutečně neuvěřitelný,
protože dostat se takhle blízko k opicím, které pro své velké zuby a sílu
patří k jedněm z nejnebezpečnějších zvířat země, se ani mně a
Martinovi za celou dobu pobytu nepodařilo.
Po tomto zážitku jsme pokračovali
k Mysu dobré naděje. Mys se nachází nedaleko Kapského města a patří
k nejnavštěvovanějším místům celé provincie a to především pro svou
pokroucenou minulost, kdy zde ztroskotalo mnoho lodí. V okolí tohoto místa
jsme samozřejmě nenavštívili pouze mys samotný, ale vyšlápli jsme si i k nedalekému
majáku.
Cestou zpět jsme ještě projeli
silnicí Chapman’s Peak Drive, což je
cesta, která vede několik desítek metrů nad mořem a je prakticky vysekaná do
okolních skal. Pro jedinečné výhledy, které silnice umožňuje a které nejsou
přístupné žádným jiným způsobem, má tato cesta svůj vlastní název. Noc jsme
strávili ubytováni ve Stellenboschi, kde si kluci ještě stačili dát koupel
v bazénu.
Třetí den jsme opustili
Stellenbosch a vydali se směrem na východ. Měli jsme v úmyslu, ukázat
klukům ta nejzajímavější místa z celé Garden Route, kterou jsme dva týdny
před tím s Martinem celou sjezdili. První zastávkou ještě v okolí
Kapského města byla ochutnávka vína. Jak jsem již psala v předešlém
článku, kluci se zprvu na ochutnávky příliš netvářili. Po první však změnili
názor a tak jsme následující dny museli absolvovat ještě další dvě. Třetí den
jsme se snažili přiblížit co možná nejvíce ke Střelkovému mysu, nejjižnějšímu
místu celé Afriky. Cestou jsme tak projeli městečkem St. James, kde jsme klukům
ukázali nejenom dům, v němž jsme strávili vánoční svátky, ale i místní
vyhlášené barevné domky na pláži. Dále pak jsme projeli městem Hermanus, kde
jsme bohužel tentokrát žádnou velrybu nespatřili, a městečkem Gans Bay, kde
jsme nakonec strávili noc. V tomto městečku jsme našli nejenom velmi
příjemnou námořnickou hospůdku, ale pokochali se i překrásný západem slunce,
při němž žhavý kotouč zapadal přímo do oceánu. Kupodivu nalézt takovéto místo,
není v Africe až tak úplně jednoduché.
Čtvrtý den jsme se vydali do
vnitrozemí, konkrétně do městečka Oudtshoorn, které je proslaveno nejenom svými
vysokými, často až nesnesitelnými teplotami, ale také chovem pštrosů. Ještě
před tím, než jsme sem ve večerních hodinách dorazili, jsme však navštívili
Střelkový mys, místo, kde se setkává Atlantský oceán s Indickým. Poté jsme
už směřovali severovýchodně. Projeli jsme horským průsmykem Tradouws, jež byl
lemován řadou vodopádů, a ocitli se tak na Route 62. Route 62 je silnicí, jež
je v Jihoafrické republice velmi dobře známá a to především pro své
panoramatické výhledy. Cesta je velmi často srovnávána právě s vyhlášenou Garden
Route. Do Oudtshoornu jsme dorazili se západem slunce, ubytovali jsme se
v jedné z místních ubytoven a strávili zde naši pravděpodobně nejteplejší
noc v rámci celé Garden Route.
Následující dopoledne strávili
kluci na pštrosí farmě, kde jim sice nedovolili kvůli váhovému handicapu na
pštrosech jezdit, zato jim umožnili pštrosi krmit a také chvilinku postát na
jejich vejcích. Sami se tak na vlastní kůži přesvědčili o odolnosti pštrosího
vejce. Nakonec jsme si v Oudtshoornu jednoho vejce koupili, načež ho kluci
následující ráno připravili k snídani. Pátý den jsme také navštívili
vinařství a užili si tak naší poslední ochutnávku vína. Na cestě zpět na pobřeží
jsme opět projeli několika průsmyky, které nám nabídly neuvěřitelné výhledy po
krajině. Odpoledne jsme strávili v městu Knysna, které je vyhlášeno
především chovem ústřic. Tentokrát jsme neodolali a v místním přístavu ústřice
okusili. Nevím jak ostatním, ale mně osobně příliš nechutnaly. V Knysně
jsme také navštívili místní oblast jezer a samozřejmě zdejší výhled na oceán,
který proslavil celé město a jenž bývá častým motivem pohledů z Garden Route.
Noc jsme strávili v ne
příliš vzdáleném městě Plettenberg Bay. Knysna byla posledním městem, které
jsme s Martinem v rámci naší předešlé cesty po Garden Route
navštívili. Zbytek cesty až po Durban, město nacházející se na západním pobřeží
Jihoafrické republiky, kde jsme téměř před půl rokem strávili víkend, byl pro
nás velkou neznámou. Oba jsme se tak těšili, co si pro nás jihovýchodní pobřeží
země připravilo za překvapení. Více viz.
článek: Jihovýchodní pobřeží Jihoafrické republiky.
Katka, 2.-7.1.2011
Žádné komentáře:
Okomentovat