úterý 15. července 2014

Víno, víno, sem tam sýr

Jihoafrickou republiku zná téměř každý. Někdo ji má spojenou s fotbalem, jiný s golfem, někteří lidé ji zaznamenali až v souvislosti s její pokroucenou historií a apartheidem. V poslední době ji má však čím dál tím více lidí spojenou především s výborným a kvalitním vínem.

Vinařské oblasti jsou rozesety prakticky po celé Jihoafrické republice, zvláště pak na západním pobřeží. Jednou z nejvyhlášenějších je však oblast kolem městečka Stellenbosch. Toto městečko je druhým nejstarším, jež bylo v Jihoafrické republice osídleno Evropany. Tento fakt se znatelně odráží v jeho architektuře a v celkovém vzezření.


My jsme Stellenbosch poprvé navštívili 27. prosince, tedy téměř na začátku našeho pobytu v Kapském městě. Chtěli jsme do tohoto útulného městečka uniknout od ruchu velkoměsta a samozřejmě také okusit něco málo ze zdejších výborných vín. V té době jsme ještě netušili, že se sem za nedlouho vrátíme s Martinovým otcem a jeho dvěma přáteli, s nimiž jsme zde nakonec strávili dvě noci.

Ve Stellenbosch jsme také s Martinem zažili naši první ochutnávku vína. V rámci týdne jsme pak zažili další čtyři, poslední z nich téměř tři sta kilometrů od první, což dokazuje, jak je tato vinařská oblast rozsáhlá. První dvě ochutnávky byly s našimi německými přáteli, poslední tři pak s návštěvou ze Strakonic. Je velmi těžké posuzovat, která z nich byla nejlepší, protože každá byla úplně jiná. V jednom vinařství měli lepší víno, v druhém milejší obsluhu. Některé ochutnávky se platili, jiné byli zadarmo apod.

Pokud bych však měla vybrat jednu jedinou, kterou si budu dlouho pamatovat, byla by to ta poslední. Malé rodinné vinařství jsme navštívili zcela náhodou a neplánovaně, již na cestě do Oudtshoorn. V této oblasti je poměrně chladněji a tak zde již tolik vinic nepotkáte. K našemu překvapení jsme zde však na vinice narazili. Vinařství bylo schováno v horách v panenské přírodě. Ochutnávku nám zařídil přímo majitel, který nám nejenom dal ochutnat osm různých druhů vín, což je velmi neobvyklé, protože většinou dostanete ochutnat tak čtyři, provedl nás po vinařství, poučil o historii křováckých maleb nacházejících se nedaleko odsud, ukázal nám nejvyšší horu provincie, ale ještě byl po celou dobu milý, usměvavý a ochotný k fotografování. Věřím, že se toto vinařství líbilo nejenom mně, ale i klukům, kteří se sice ze začátku ochutnávkám bránili, načež je po pár dnech sami vyhledávali.

Katka, 27. 12.2010, 5.-7.1.2011

Žádné komentáře:

Okomentovat