Pretoria je oficiálně hlavním městem Jihoafrické republiky. Se svým více jak milionovým obyvatelstvem patří mezi čtyři největší města této země. Metropole se nachází zhruba 50 kilometrů od dalšího velkého města Johannesburgu (též patří do čtveřice největších měst). Má se za to, že tato města do pár desítek let srostou a vytvoří tak megapoli, která nebude mít na světě příliš konkurentů. Zajímavostí Pretorie je i fakt, že byla roku 2005 přejmenována na Tshwane, bohudíky se tento oficiální název příliš neuchytit a tak je Pretorie dále známá jako Pretorie.
My jsme Pretorii navštívili hned ze dvou důvodů. Prvním důvodem byl fakt, že toto velkoměsto je na místní poměry poměrně staré, a tak je tu možno spatřit alespoň nějaké historické budovy a jiné památky. Druhým a také hlavním důvodem byla skutečnost, že v této metropoli sídlí velvyslanectví České republiky, kam jsme byli pozváni na oslavu státního svátku 28. října.
Oslava se konala v sídle pana velvyslance České republiky. Pozváni byli pouze čeští krajané. Sponzorem celé akce byl Pilsner Urquell, takže si jistě dokážete představit náladu, která tam panovala. Oslava byla velmi příjemná. Sešlo se zhruba na 150 Čechů. Pěla se hymna, jedl se český chléb a Plznička tekla proudem. Hřeb večera zajistil domácí guláš a štrúdl. Silnější nátury jistě nepohrdli slivovicí a českým rumem. Jediné, co jsme postrádali, byla Becherovka, ale jelikož máme v Bloemfonteinu ještě jednu láhev, ani jsme tolik nestrádali. Potkali jsme spousty Čechů, někteří byli milejší, jiní zase méně. Někteří se cítili být i po desítkách let Čechy, jiní zase Jihoafričany. Někteří plakali u české hymny, jiní zase zpívali jihoafrickou. Mile nás překvapil pan velvyslanec, který byl velmi příjemný a velmi hezky s námi mluvil a to především o Africe, místních krajanech a kupodivu České zemědělské univerzitě. Samozřejmě mile nás překvapilo také jeho sídlo s ohromnou zahradou, překrásným bazénem a altánkem v barvách české trikolory.
Druhý den po oslavě založení Československa jsme se vydali prozkoumávat krásy Pretorie. Obecně lidé do Jihoafrické republiky nejezdí kvůli památkám. Hlavními lákadly jsou samozřejmě krajina a zvířata, ale přesto všechno můžete v zemi nalézt pár měst, která jsou starobylá a historické budovy zde stojí. Právě Pretoria je jedním z těchto měst.
Pretorii jsme strávili prakticky celý den. Podařilo se nám nalézt sídlo prezidenta, hlavní historické náměstí, radnici, památník příchodu búrských obyvatel, pár muzeí a kostelů a také pár dalších historických staveb. Co nás však v Pretorii okouzlilo nejvíce, byli všudypřítomné fialově rozkvetlé stromy, které nejenom že krásně voněly, ale také dodávaly městu jedinečnou atmosféru.
Večer jsme strávili v příjemném klubu, který nám byl doporučen knižním průvodcem Lonely Planet. Přesto, že jsme k této knize většinou poněkud skeptičtí (zvláště po zážitku, kdy nám doporučila muzeum, které bylo již 13 let zavřené), tentokrát jsme se jí rozhodli důvěřovat, což se vyplatilo. Klub byl moc hezký. Prakticky můžeme říct, že byl prvním místem, kde jsme se nesetkali s jediným problémem. Jídlo bylo vynikající, ceny příjemné, obsluha a muzika bez chyby a ještě k tomu tam měli oslavu Helloweenu, takže jsme vyhráli tričko a tílko. :) S manažerem klubu jsme se nakonec seznámili a společně se propili téměř až k ránu.
V neděli dopoledne jsme vyrazili směr Bloemfontein. Cestou jsme se zastavili na místním trhu s ručně vyráběnými výrobky a nakoupili pár drobností. Na zpáteční cestě jsme se ještě krátce zastavili v Johannesburgu a v Sowetu.
Johannesburg je největším městem Jihoafrické republiky, turistům se však příliš nedoporučuje, jelikož v něm nejsou žádné památky a jelikož je samo o sobě velmi nebezpečné (údajně je nejnebezpečnějším městem celé Jihoafrické republiky). Přesto, že zde kriminality dosahuje skutečně nadprůměrných hodnot, je Johannesburg považován za průmyslové a ekonomické centrum země. Pětina hrubého národního produktu pochází právě odtud. Město je také jednou ze 40ti největších metropolí světa.
My jsme v Johannesburgu strávili pouze dvě hodiny. Musím říci, že jsem se v tomto městě cítila velmi nesvá a pocit jistoty a bezpečí se nedostavil ani tehdy, kdy jsme seděla se zavřenými okýnky v zamčeném autě. Auto jsem opouštěla pouze tehdy, když jsem fotila a to i tak pouze na pár sekund (ono zde stejně není moc míst k focení). Jediným milým překvapením bylo poměrně unikátní panorama města tvořené velkými mrakodrapy a bankami.
Sowetem jsme pouze projížděli. Velmi jsme si přála toto město vidět, jelikož jde o největší slam v Jihoafrické republice. Vím, že se někomu může zdát divné, že se turisté jezdí koukat na utrpení místních obyvatel do slamů, ale já osobně věřím, že nemůžete porozumět jihoafrické kultuře, dokud neuvidíte chudobu, v níž lidé žijí, a z níž často pramení samotná kultura národa. Přesto, že Soweto bývalo pouhým předměstím Johannesburgu, má toto město také své zajímavosti. Tak především jde o první město v historii kde „začal“ konec Apartheidu (segregace černého obyvatelstva). Také zde žili dva nositelé Nobelovi ceny za mír Nelson Mandela a Desmond Tutu. Dle průvodce by zde také měli mít nemocnici s největším počtem lůžek na jižní polokouli apod.
Musím říci, že jsem si toto město představovala mnohem horší. Najít dům vyrobený pouze z plechu, což je pro slamy v Jihoafrické republice velmi typické, bylo těžké a náročné. Většina budov byla zděných. Je pravda, že domečky byly většinou skutečně malé a prakticky nalepené jeden na druhý (ostatně to je vysvětlení toho, proč v tak malém městě žije kolem dvou milionů obyvatel), ale stále se jednalo o zděné domy. Ulice byli v porovnání s jinými slamy nadprůměrně čisté a obecně jsem se zde cítila lépe než v Johannesburgu.
Soweto jsme opustili současně se západem slunce. Přeci jen jsme nechtěli slamem projíždět po tmě. Pokochali jsme se západem slunce nad největším slamem Jihoafrické republiky a pomalu se vydali na cestu domů. Jelikož nás tentokrát žádné trable s autem nezastihli, dojeli jsme do Bloemfonteinu kolem půl jedenácté večer.
Katka, 29.-31.10.2010
Žádné komentáře:
Okomentovat