SunCity je prázdninový resort
nacházející se zhruba sto kilometrů západně od Johannesburgu. My jsme toto
místo navštívili při zpáteční cestě z Botswany. SunCity, které je
mezinárodně známé především díky svému kasinu, nabízí celou řadu zábavního
vyžití pro všechny věkové kategorie. Kromě již zmíněného kasina, které je jedno
z největších v celé Jihoafrické republice, se zde nachází i uměle
postavený palác, vodní svět s umělými vlnami, safari, golfové hřiště,
hotely, restaurace apod. Také se zde konají různé kulturní akce jako např.
golfové turnaje s mezinárodní účastí či se zde volí Miss Jihoafrické
republiky. My jsme do SunCity zavítali v odpoledních hodinách 4. prosince. Zaplatili jsme vstup do resortu, zaparkovali vozidlo na rozlehlém parkovišti a vláčkem jsme se přepravili do samotného srdce SunCity. Po chvilce rozkoukávání se ve světě luxusu, kde jedna noc stojí stejně jako měsíční nájem středně velkého bytu v hlavním městě, jsme se rozhodli vyzkoušet „Údolí vln“. „Údolí vln“ je uměle vybudovaný vodní park, v kterém nechybí skluzavky, tobogány a hlavně umělé vlny. Původně jsme se domnívali, že vstup do tohoto zábavního parku je v ceně vstupu do celého resortu. To jsme se ale velmi mýlili. V SunCity není téměř nic zadarmo. Cena do vodního parku byla zhruba 300 Kč za osobu, což by bylo akceptovatelné v případě, kdyby nebylo pět odpoledne a park by nezavíral zhruba za půl hodiny. Tak vysokou částku se nám rozhodně kvůli pár minutám osvěžení platit nechtělo. Díky Martinovo vynalézavosti jsme se však nakonec do údolí přeci jen dostali a to dokonce zadarmo. Martin místnímu hlídači namluvil, že jdeme údolí pouze fotit, načež mu ukázal náš téměř profesionální fotoaparát. Hlídač pravděpodobně příliš zkušeností s fotoaparáty neměl a tak naši lež neprokoukl a do údolí nás pustil.
V „Údolí vln“ jsme strávili pouze
pár desítek minut. Poté jsme se vydali na večeři. Prošli jsme „Sloní stezkou“,
což je cesta lemovaná sochami slonů, a dostali se do hlavní budovy. V této
budově se nachází nejen několik restaurací, hotel, kasino, ale také herní zóna
plná automatů, her a dalších vesměs dětských atrakcí.
K večeru jsme se přesunuli
do kasina, kde jsme strávili zhruba tři hodiny. Samozřejmě jsme si nemohli
nechat ujít šanci prosázet pár Randů (jihoafrická měna) v jednom
z největších kasin země. Hráli jsme
„výherní“ automaty i ruletu. Bohužel, i v Africe platí, že štěstěna je
vrtkavá, a tak jsme samozřejmě nic zpět nevyhráli. Kromě samotného hraní jsme
strávili desítky minut pozorováním ostatních hráčů, což bylo náramně zajímavé.
Zvláště pak v okamžicích, kdy dotyční hráči přicházeli o sumy srovnatelné
s průměrnými měsíčními platy. Většina z nich však po celou dobu
zachovávala dekorum a tvářila se, jako že je to pro ně každodenní rutina.
Původně jsme se domnívali, že
bychom mohli strávit noc v samotném resortu. Touto myšlenku jsme však
zavrhli velmi záhy po sdělení cen ubytování. Kolem půlnoci jsme tedy opustili
SuCity a strávili noc volně v přírodě.
Druhý den ráno jsme zamířili směr
Pretorie, kde jsme měli vyložit Honzu, který dva dny na to odlétal zpět do
České republiky. Cestou jsme se stavili u místní přehrady. Původně jsme zde
chtěli strávit jen pár hodin, osvěžit se a pokračovat dál, ale nakonec jsme se
rozhodli zůstat celý den. Naše rozhodnutí bylo ovlivněno hned několika faktory.
Za prvé jsme nevěděli, co s načatým dnem. Za druhé jsme byli velmi unavení
a přehrada skýtala možnost odpočinku. Za třetí bylo strašné horko a u přehrady
se dalo velmi dobře zchladit. A za čtvrté jsme zde potkali velmi milé Afrikánce,
kteří nás nejenom hostili pivem a jinými nápoji, vozili nás po přehradě ve svém
motorovém člunu, ale také nám nabídli, že nemusíme přespávat v autě, ale
můžeme využit jejich stan, který byl volný. Nabídku jsme samozřejmě bez váhání
přijali.
Doposud si nejsem úplně jistá,
jestli přespání ve stanu byl dobrý či špatný nápad. V noci se nám totiž
někdo pokusil vykrást auto. Nepovedlo se mu to jen z toho důvodu, jelikož
bývalý majitel automobilu polepil skla UV folií. Zloděj či možná zloději tedy
sice okýnko rozbili, ale dovnitř se nedostali, což bylo jediné štěstí, jelikož
jsme v něm měli vše důležité, včetně našich cestovních pasů. Obvykle si
tyto důležité dokumenty samozřejmě bereme k sobě, ale tentokrát jsme
skutečně nepředpokládali, že by někdo vyloupil auto, které stojí čtyři metry
(!) od stanu, kde spí tři lid,i a k tomu na hlídaném místě, kde by měli
být celou noc dva hlídači (?). Naše ztráta tedy nakonec nebyla tak vysoká. Chudákům
Afrikáncům však zloděj ukradl solární panel za více jak 14 000 Kč. V kempu
nám tvrdili, že by snad měli být pojištění a že by nám rozbité okýnko snad
mohli proplatit, tak uvidíme. Osobně tomu však příliš nevěříme. (doplnění: Nestalo se tak)
Katka, 4.-6.12.2010
Žádné komentáře:
Okomentovat