Knysna je město ležící na pobřeží Indického oceánu v provincii
Western Cape. Toto město je jedno z nejvíce navštěvovaných oblastí na
Garden Route. Bohužel z tohoto důvodu je město neustále plné turistů. Pro
Knysnu jsou typické především dvě věci a to mohutná zátoka s výhledem na
oceán a ústřice. Knysna je jedním z největších producentů ústřic
v Jihoafrické republice. Z tohoto důvodu se zde každý červenec pořádá
tzv. Ústřicový festival. Ústřice zde můžete ochutnat v každé restauraci a
to nejenom jeden, ale hned několik druhů.
My jsme si zážitek v podobě ochutnávání ústřic nechali
ujít. Co jsme si však nenechali ujít, byl výhled na zátoku. Toto místo se
nazývá „The Heads“ a prakticky jde o strmou skálu, která se tyčí nad hladinou
oceánu. Toto místo umožňuje neopakovatelný výhled nejenom na celou zátoku a město,
ale i na širý oceán.
My jsme „The Heads“ navštívili hned první den našeho pobytu
v Knysně. Udělali jsme dobře,
protože ostatní dny pobytu propršelo, což nám prakticky znemožnilo vidět
cokoliv jiného v okolí Knysny. Druhý den jsme se sice vydali na okružní
cestu po okolí města, ale kvalita tohoto výletu nebyla z důvodu počasí
příliš valná. V dešti a z auta jsme viděli místní jezerní oblast a
bažiny. Odpoledne, když déšť na chvíli ustal, jsme se alespoň prošli po pláži
ve Victoria Bay, což je přímořské městečko ne příliš vzdálené od samotné
Knysny.
17. prosince jsme se vydali směrem na Oudtshoorn - jedno z mála vnitrozemských měst, které jsme na Garden Route navštívili. Do tohoto města jsme zavítali hned z několika důvodů. Hlavním důvodem pro mužskou část naší skupiny byl Cango Caves, jeden z největších jeskynních komplexů v Africe. Hlavním důvodem pro ženskou část naší skupiny byli pštrosy, které se v této oblasti hojně chovají.
Naše první kroky vedly do Cango Caves. Zde jsme si zakoupili
lístky na prohlídku. Samozřejmě jsme si nekoupili lístky jen tak na obyčejnou
prohlídku, ale na speciální dobrodružnou prohlídku jeskyň, což se později
ukázalo být poměrně zbytečné a to především v mém případě. První část
prohlídky byla společná s prohlídkou normální. Šlo tedy o tradiční procházku
po jeskynním komplexu s možností zhlédnutí různě velikých a barevnách
jeskyň, krápníků apod. Druhá část byla dobrodružná. Ráda bych napsala, jak byla
tato část zajímavá a jedinečná, leč bohužel nemůžu, jelikož jsem se této části
nezúčastnila. Po prvních pár minutách cesty tunelem, který jsme prolézali po
kolenou, jelikož nám jeho výška nic jiného neumožňovala, jsme totiž dorazili k
tzv. Tunelu lásky. Zde mé vyprávění prakticky končí, jelikož „Tunel lásky“ byla
průrva široká zhruba 30cm. Martin s ostáními tedy pokračoval dále. Já jsem
zůstala v poměrně otevřené jeskyni, která mé nově objevené klaustrofobii
poměrně vyhovovala. Oba jsme si tento výlet nakonec docela užili. Já jsem se
v rámci čekání na zbytek skupiny procházela po liduprázdných jeskyních,
poslouchala hučení a kapání vody a také jsem si konečně všechny ty stalagmity a
stalagnáty osahala, po čemž jsme již několik let toužila, leč mi to nikdy
nebylo dovoleno. Martin si prošel dva
kilometry dlouhou dobrodružnou cestu, v níž se plazil skoro po břiše a
prolézal jeskynními komíny, do kterých když vkročíte špatnou nohou a špatným
postavením těla, tak vám hrozí, že zde strávíte zaseknutí i několik hodin.
Naše další kroky vedly na Schoemanspoort Pass, což je horský
průsmyk postavený na počátku 20. století. Cesta tam vedla kolem mohutných hor a
umožňovala neopakovatelné výhledy do krajiny. Zde jsme stavili zhruba hodinu.
Druhý den ráno jsme se vydali na pštrosí farmu. Místní farmy
totiž nabízejí jedinečný zážitek a to je ježdění na pštrosech. Na farmě jsme viděli nejen umělé líhně a
čerstvě narozená pštrosáčátka, ale i dospělé kusy, které jsme mohli nejen
krmit, ale i hladit. Také jsme dostali odborný výklad o anatomii pštrosů, o
vejcích a o struktuře pštrosích per. Jedinečným zážitkem byla možnost zhlédnutí
přirozeného hnízdění pštrosího páru a možnost stoupnout si na vejce (údajně
unesou váhu přes 110 kg). Zajímavé byli i pštrosí závody profesionálů. Hlavním
lákadlem byla však samozřejmě samotná jízda na pštrosech. Pštrosy jsou obrovští
ptáci, kteří unesou jezdce do 75 kg. Já i Martin jsme si jízdu vyzkoušeli (byli
jsme jedni z mála, kdo se vešel do váhového limitu). Musím říci, že
ježdění a hlavně řízení pštrosa není nic lehkého, ti ptáci jsou neuvěřitelně
rychlí a poměrně nevypočitatelní. Každopádně zážitek to byl ohromný a já osobně
jsme moc ráda, že jsme si ho nenechali ujít.
Odpoledne téhož dne jsme se vydali opět blíže k moři a
strávili noc v městečku Mossel Bay.
Více viz. článek: Atlantský nebo Indický oceán?
Katka, 15.-18.12.2010
Žádné komentáře:
Okomentovat