Durban, království Zulu

Durban je město ležící na východním pobřeží Jihoafrické republiky. Jde o největší město v jihoafrické provincii KwaZulu – Natal, jehož břehy omývá Indický oceán.

Do Durbanu jsme vyrazili v pátek 6. srpna brzy zrána. Čekala nás cesta dlouhá přes 600 kilometrů. Do města samotného jsme dorazili v podvečer a ubytovali jsme se v místní ubytovně pro „batůžkáře“. Ubytovna byla menší velikosti a poměrně obsazená. Hned druhou noc jsme litovali, že jsme si, na rozdíl od našich spolubydlících, nezamluvili pokoj dopředu. Tento zprvu nepodstatný nedostatek časem vyústil v řadu vtipných zážitků, kdy jsem například strávila dvě noci za sebou v pokoji pro uklízečky, kde jsme spala na matraci na zemi. Nepříliš kvalitní ubytování (bohužel skutečně zaviněné pouze naší chybou) nám četně vynahrazovala terasa, z níž jsme měli ničím nerušený výhled na mohutný Indický oceán, který je nejen studený a plný žraloků, ale i magický vyvolaným pocitem, že tam v dáli není nic – snad jen až Antarktida.

První den jsme strávili procházkou po pláži a seznamováním se s prostředím. Pláže jsou v Durbanu krásné a čisté, obklopené bary a vzrostlými palmami. Přesto, že Durban leží u moře a je jedním z nejteplejších míst Jihoafrické republiky, byla voda velmi studená. Teplota vody nám ale ani moc nevadila, jelikož je nyní oceán – ostatně jako každou zimu - plný žraloků, takže je zde koupání přísně zakázáno. Odpoledne jsme pak strávili v největším nákupním středisku Durbanu, které je nejen velkým supermarketem, ale také i zábavním centrem. Nejdříve jsme chtěli vyzkoušet surfování na umělé vlně, ale když jsme si uvědomili, že se surfuje venku na větru a v podvečer, rozhodli jsme se raději pro lezení na umělé stěně. Lezecká stěna v zábavním centrum v Durbanu je nejvyšší umělou indoorovou stěnou na celém světě. S hrdostí musím říci, že ji Martin pokořil celou - já sotva polovinu. Bohužel mi můj pud sebezáchovy, podporován mým strachem z výšek, tentokrát více nedovolil.

Druhý den jsme strávili v místním aqvaparku „uShaka Marine World“, což je největší tematický vodní park v Africe. Současně se uvnitř nachází největší akvárium na jižní polokouli. Park je rozdělen do dvou částí. V první části se nachází výše zmíněné akvárium s celou řadou roztodivných ryb a jiných podmořských příšer. Prohlídka akvária je obohacena o doprovodné programy, jako je krmení žraloků či různá představení zástupců mořské říše. My jsme, bohužel, viděli jen jedno a to představení delfínů, což bylo samo o sobě velmi zajímavé a zábavné. V této části parku jsme také využili možnosti zakusit šnorchlování s korálovými rybkami přímo v obřím akváriu. Na půl hodiny jsme se tak ponořili do tichého světa korálových živočichů a pozorovali jejich každodenní, ničím a nikým nerušený podmořský život.

Druhá část parku je skutečně zábavním parkem. Je zde množství skluzavek a tobogánů různých tvarů a délek. Je zde i několikakilometrová vodní vyhlídková plavba v nafukovacích kolech. Myslím si, že tato část je vhodná především pro děti a především pro teplé a bezvětrné dny parného léta.

Třetí den jsme se rozhodli prozkoumat zajímavá zákoutí Durbanu a jeho předměstí, abychom tak alespoň trochu nahlédli pod pokličku místního života. Nejdříve jsme se vydali na nedalekou pláž, o které Jacques Cousteau napsal, že je zde jedno z nejlepších míst na potápění a objevování podmořského života. Bohužel nám tento den počasí nepřálo a tak jsme se alespoň prošli po místních plážích, pokochali se nápisy typu „Zákaz koupání kvůli žralokům“ a našli místo, kde volně žijí divoké opice.

Poté jsme se vydali objevovat krásy Durbanu. Prošli jsme si historické centrum města a přístav. Zavítali jsme do námořního a lodního muzea a také na místní trh s tradičním uměním, kde jsem za velmi nízké ceny nakoupila ručně vyráběné výrobky (zejména kmene Zulu). Navštívili jsme také zbrusu novou fotbalovou arénu, která byla vystavěna pouze pro účely mistrovství světa. Svou denní pouť jsme zakončili procházkou po plážích tzv. „Modré laguny“, což je oblast, kde se místní řeka vlévá do oceánu a současně je to oblíbené místo rybářů. Podvečer jsme pak strávili na vyhlídce za městem, kde jsme se kochali zapadajícím sluncem za horizontem durbanských mrakodrapů.

Čtvrtý den ráno jsme se vydali na zpáteční cestu k domovu. Cesta by nebyla tolik zajímavá, kdyby se Martinovi nepodařilo zabloudit na dálnici! Díky tomuto malému omylu jsme měli možnost projet zapadlými horskými vesničkami a pozorovat tak prostý a chudý život místních obyvatel. Což bylo krásné a poučné zakončení dokonalého prodlouženého víkendu.

Katka, 6.-10.8.2010